Jak Nocleženka reálně pomáhá? 

Přečtěte si příběhy, které pro nás sepsali naši terénní sociální pracovníci


Příběh pana Eduarda

Pan Eduard je sirotek, s velmi složitou povahou, jehož životní příběh je plný zvratů. Za komunistů byl poslán do uranových dolů na nucené práce. Po revoluci začal bojovat se svým hlavním životním nepřítelem, a tím je gambling. Jednou se na něj dokonce usmálo štěstí a vyhrál větší částku peněz, vzhledem ke své závislosti ale vše brzy prohrál. Od té doby žil střídavě na ulici, střídavě u své přítelkyně, z důvodu své složité povahy nemá přátele a na svět se dívá velmi negativním pohledem. Jak začal přicházet do let, jeho vzdorovitost s věkem stoupala a hlavně pobyt na ulici byl stále problematičtější. Před rokem a půl ho zasáhla mrtvice, kterou sice přežil, ale je odkázán na berle. Sám tvrdí, že by si pravou nohu nechal "nejraději uříznout". Náš sociální terénní pracovník ho poznal před rokem, zpočátku mu pan Eduard vůbec nedůvěřoval, na dotazy neodpovídal, byl zcela rezignovaný na svou životní situaci. Postupem času ho pracovník navštěvoval každý den, často vedle sebe jen seděli a pozorovali okolní svět, dokonce se mu podařilo odvést pana Eduarda k praktické lékařce, která odvedla skvělou práci. Přes původní nedůvěru k lidem a sociální fobii se podařilo pro pana Eduarda zažádat o byt s pečovatelskou službou, který mu byl schválen a nyní na něj čeká. Do té doby pan Eduard denně dochází na denní centrum Armády spásy a i díky Nocležence může noci trávit v Noclehárně. Pan Eduard opět začíná věřit lidem, aktivně řeší svou finanční situaci a doufá, že podzim života již prožije v klidu a s pozitivním pohledem na svět. My mu přejeme, aby jeho životní příběh opravdu měl šťastný konec.

Příběh pana Františka

Pana Františka jsme poprvé kontaktovali na lavičce v parku. Služby Armády Spásy  již z minulosti znal, ale přestal je využívat, protože nedokázal vycházet s ostatními uživateli těchto služeb. Zprvu tedy jakoukoliv naši pomoc odmítal. Při dalším kontaktu se nakonec pan František rozpovídal o svém trápení- závislosti na hracích automatech. Hrál neuvěřitelných 28 let a během této doby přišel o byt, ženu i děti. Mnohokrát se pokoušel o léčbu, ale nikdy na žádném léčení nevydržel déle než měsíc. Nakonec všechny své snahy vzdal a smířil se s tím, že žije na ulici a celý svůj důchod "nahází" do automatů do tří dnů poté, co ho obdrží. Po zbytek měsíce žil z toho, co mu dali kolemjdoucí lidé.  Díky trpělivosti našich sociálních pracovníků se nám podařilo pana Františka přimět ke změně života- hlavně mu nabídnout noclehy díky Nocleženkám a dále léčení závislosti. Jako první krok, potřeboval pan František navštívit psychiatra, který mu napíše doporučení k léčbě. Sám se ale k lékaři bál hlavně proto, že přišel asi o 50% sluchu a nevěděl, jak by se tam domluvil. V rámci péče o zdraví, kterou v terénu také poskytujeme, mu pracovníci nabídli doprovod k lékaři. Paní doktorka pana Františka vyšetřila a doporučila léčbu v psychiatrické léčebně. Poté nastoupil složitý kolotoč k nalezení vhodné léčebny, neboť v mnoha zařízeních ho nebylo možné přijmout, obvykle byl důvodem špatný sluch a nemožnost zúčastňování se společných terapií. Několik odmítnutí se bohužel projevilo na jeho motivaci a chuti do života. Nakonec se pro pana Františka podařilo sehnat naslouchátko, mohl nastoupit do léčebny a pokusit se opět stát na vlastních nohách. Jeho příběh ještě zdaleka není u konce a my věříme, že se vše v dobré obrátí. 

Příběh pana Petra

Jedním z uživatelů, kteří využívali pomoc ve formě Nocleženek, byl rozvedený, přibližně padesátiletý muž s bohatými pracovními zkušenostmi, který se ocitl na ulici a musel akutně řešit svou situaci. Neměl nárok na výplatu dávek, byl zcela bez prostředků. Díky Nocleženkám měl zajištěnou střechu nad hlavou alespoň na noc, přes den využíval bezplatnou službu nízkoprahového denního centra. Na počátku naší spolupráce panovaly celodenní mrazy a nebylo možné přespávat venku. Za zmínku stojí také fakt, že uživatel v minulosti nestrávil jedinou noc na ulici a žil zcela běžným způsobem života. Pan Petr se v době využívání služeb stabilizoval a nabral sílu potřebnou k "návratu do normálu". Po několika týdnech strávených využíváním výše zmíněných služeb si našel zaměstnání. Velmi rychle se adaptoval a vykonávání poměrně náročné práce mu nečiní problém. Výhledově se chce vrátit k životu, na který byl zvyklý.

Příběh pana Karla

Pana Karla přivezla na noclehárnu sanitka po základním vyšetření na lékařské pohotovosti. Poslední čtyři dny uživatel pobýval ve sklepě nájemního domu. Všimli si jej nájemníci, kteří mu poskytli vodu a zavolali sanitku. Pan Karel byl fyzicky a psychicky vyčerpaný, málo jedl a pil. Byl dezorientovaný, neměl u sebe doklady, nepamatoval si, zda mu je ukradli nebo je ztratil. Nebyl schopen říct, zda je vedený na úřadu práce nebo jej vyřadili. Nebylo možné s ním cokoliv vyřizovat, jelikož se cítil oslabený. Panu Karlovi byly poskytnuty Nocleženky a po třech nocích strávených na noclehárně, během kterých dostával polévky s pečivem a byl v teple, se trochu zotavil. V průběhu následujících dnů s ním pracovníci vyřídili občanský průkaz, kartičku pojištěnce a navštívili s ním několikrát lékaře. Nyní je pan Karel stabilizovaný, zatím pobírá dávky hmotné nouze a poohlíží se po práci, aby mohl být opět soběstačný. 

Fotogalerie

Ze života lidí bez domova.

Ze života lidí bez domova.

Za zachycení reálných orázků ze života lidí bez domova velmi děkujeme panu profesorovi Jindřichovi Štreitovi. 

Chci přispět na aktivity Armády spásy