Příběhy klientů

Paní A.

Využívala Sociální rehabilitaci od února 2015. V té době bydlela v azylovém domě. Uživatelka měla zájem o pomoc s hledáním zaměstnání. Když se jí podařilo dosáhnout tohoto cíle, požádala naši službu o pomoc také s vyhledáním bydlení. Uživatelku se podařilo ubyto­vat formou podnájmu v bytě Armády spásy. Při úspěšném zvládnutí samostatného bydlení po dobu cca 2 let se byt (nájemní smlouva) může přepsat na uživatelku. Paní A. Z. se tedy dostala ze situace, kdy byla ubytovaná v azylovém domě a přijímala sociální dávky, do situace, kdy má zaměstnání a bydlí samostatně i se svým životním partnerem v bytě, kde má šanci zůstat dlouhodobě jako člověk, který bydlí a má domov.


Pan Jan

Jedním z prvních uživatelů bytu na Praze 7 je pan Jan,který dříve žil na ulici. V té době se stal klientem AS, chodil do nízkoprahového centra v CSSBB. Následně byl uby­tován v azylovém domě, kde po čase získal práci na VPP v šatníku. Když se situace pana Jana v azylovém domě stabilizovala,dostal možnost přejít do tréninkového bytu s dalším spolubydlícím. Klient také využíval službu Sociální reha­bilitace, kde řešil zaměstnání. Zde si ujasnil, že by rád pracoval s lidmi a byl užitečný společnosti. Přihlásil se na rekvalifikační kurz pracovníka v sociálních službách a začal hledat práci v tomto oboru. Hned první měsíc byl pozván na výběrové řízení do domova pro seniory, na které se se sociální pracovnicí v Sociální rehabilitaci poctivě připra­voval a přineslo to své ovoce. Klient rekvalifikaci úspěšně dokončil a nastoupil do práce. V prosinci dostal klient další příležitost - přestěhovat se do bytu, kde by byl sám, a do budoucna předpokládáme možnost, že nájemní smlouva s městem přejde na klienta.Pan Jan je velmi spolehlivý a v práci jsou s ním spokojení. Pan Jan tedy postupně využívá všech možností bydlení, které Armáda spásy v Praze poskytuje, a doufáme, že se mu tímto způsobem podaří dosáhnout samostatného bydlení bez podpory sociálních služeb. 

Pan Lukáš

Pan Lukáš přišel do azylového domu v květnu 2014 po ročním pobytu v nemocnici. Po celou dobu řešil hlavně svůj zdravotní stav a vyřizoval si invalidní důchod, který mu byl přiznán i s nárokem na výplatu. V lednu 2015 se jeho zdravotní stav zhoršil a musela mu být amputována noha. Přestože na tom nebyl po zákroku dobře, byl stále aktivní v řešení své situace. Začal si vyřizovat nové dávky (příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu, ZTP) a požádal si o byt v domě s pečovatelskou službou. Tento byt mu byl v červnu 2015 přidělen a pan Lukáš se v říjnu do domu s pečovatelskou službou odstěhoval.

Jirka

Uživatel Jirka byl téměř celé dětství v dětském domově a opustil jej až dovršením zletilosti. Svého otce nevídá vůbec a vztahy s matkou byly vždy velmi problematické.Jiné to nebylo s Jirkovými sourozenci, se kterými se dlouhé roky nevídal. Při dětském domově měl možnost vyučit se řemeslu, ale školu nedokončil. Po odchodu z ústavní péče neměl jinou možnost a musel se vrátit domů k matce, kde byl obětí i svědkem domácího násilí na sobě i na mat­ce, kterého se dopouštěl její tehdejší partner. Pro Jirku byla situace natolik neúnosná, že raději odešel z domu a přes dva roky bydlel ve squatu. V tomto období začal s delikventním chováním - vyvolával konflikty s policií, byl stále pod vlivem alkoholu, začaly se mu kupit dluhy a navíc se pohyboval na hraně zákona. Jeho odmítavý postoj k systému a autoritám obecně zapříčinil, že se dostal hned v několika oblastech do nepříznivé sociální situace. Na­štěstí se ji rozhodl řešit a před pár lety se stal uživatelem naší sociální služby. Dnes je Jirka evidovaný na Úřadu prá­ce, má vidinu stabilního zázemí a postupně začíná chápat výhody práce na smlouvu a potřebu přebrat zodpovědnost za vzniklé pohledávky. Je schopný obstojně komuniko­vat s autoritami a s pomocí pracovnic NZDM Jonáš řešit po krůčcích potíže vzniklé v minulosti. Jirka nyní nárazově pracuje, abstinuje a dokonce uvažuje o návratu do školních lavic. Byť se Jirkovi nedaří změnit jeho situaci lusknutím prstů, je u něj zřejmá snaha a změna přístupu.

Paní Z.

Paní Z. přišla do našeho azylového domu z Opavy se tře­mi dětmi. Jeden syn vykazoval problémy v chování jak doma, tak ve škole. Tuto situaci s paní Z. probrala sociální pracovnice a navrhla jí, aby syna objednala na konzultaci k psychologovi do Psychosociálního centra. Na doporučení školy ho také objednala do pedagogicko-psychologické poradny kvůli problémům s učením. Paní Z. přišla do AD s tím, že má poměrně velký dluh, se kterým si neví rady a ráda by za pomoci sociální pracovnice tento problém vyřešila. Ve spolupráci se sociální pracovnicí proto oslovila exekutora a domluvila si splátkový kalendář, kterým se jí podařilo během roku 2015 uhradit přibližně třetinu dluhu. Na konci roku 2015 se paní podařilo najít vhodný podnájem, do kterého se rozhodla přestěhovat. Nebylo to pro ni jedno­duché, neboť předchozích cca 15 let bydlela v ubytovnách nebo azylových domech. Sociální pracovnice se s paní několi­krát před nastěhováním setkala s cílem psychicky ji podpořit a ujistit ji, že i nadále může přijít do Armády spásy pro radu a povzbuzení.



Jak Nocleženka reálně pomáhá? Příběh pana Eduarda

Pan Eduard je sirotek, s velmi složitou povahou, jehož životní příběh je plný zvratů. Za komunistů byl poslán do uranových dolů na nucené práce. Po revoluci začal bojovat se svým hlavním životním nepřítelem, a tím je gambling. Jednou se na něj dokonce usmálo štěstí a vyhrál větší částku peněz, vzhledem ke své závislosti ale vše brzy prohrál. Od té doby žil střídavě na ulici, střídavě u své přítelkyně, z důvodu své složité povahy nemá přátele a na svět se dívá velmi negativním pohledem. Jak začal přicházet do let, jeho vzdorovitost s věkem stoupala a hlavně pobyt na ulici byl stále problematičtější. Před rokem a půl ho zasáhla mrtvice, kterou sice přežil, ale je odkázán na berle. Sám tvrdí, že by si pravou nohu nechal "nejraději uříznout". Náš sociální terénní pracovník ho poznal před rokem, zpočátku mu pan Eduard vůbec nedůvěřoval, na dotazy neodpovídal, byl zcela rezignovaný na svou životní situaci. Postupem času ho pracovník navštěvoval každý den, často vedle sebe jen seděli a pozorovali okolní svět, dokonce se mu podařilo odvést pana Eduarda k praktické lékařce, která odvedla skvělou práci. Přes původní nedůvěru k lidem a sociální fobii se podařilo pro pana Eduarda zažádat o byt s pečovatelskou službou, který mu byl schválen a nyní na něj čeká. Do té doby pan Eduard denně dochází na denní centrum Armády spásy a i díky Nocležence může noci trávit v Noclehárně. Pan Eduard opět začíná věřit lidem, aktivně řeší svou finanční situaci a doufá, že podzim života již prožije v klidu a s pozitivním pohledem na svět. My mu přejeme, aby jeho životní příběh opravdu měl šťastný konec.  

Fotogalerie

Ze života lidí bez domova.

Za zachycení reálných orázků ze života lidí bez domova velmi děkujeme panu profesorovi Jindřichovi Štreitovi. 

Chci přispět na aktivity Armády spásy